Říjen 2010

Halloween

30. října 2010 v 9:24 Ze dne na den
Tento, dnes bohužel už komerční svátek ve mně vyvolával vždy rozporuplné pocity.
Už jako malé děti jsme vydlabávaly dýně, dávaly do nich svíčky a stavěly jsme je za okno, nebo věšely na nízké stromky, jen tak pro ozdobu.
Anebo proto, abychom přilákaly dobré duchy a ty zlé odehnaly.

Dnešní oslava tohoto pohanského svátku, která se zaměřuje hlavně na upíry, plno krve a násilných scén, mi nevyhovuje.

Proto se raději vrátím do keltských dob, kdy se oslava tohoto svátku nesla v naprosto jiném duchu. Dobří duchové nás chránili před zlými. Osvětlené dýně jim ukazovaly cestu k našim příbytkům a odháněly od nich zlé duchy.

Vzdávám tedy hold starým pohanským zvykům. A je mi jedno, jak se tento svátek nazývá dnes.

Halloween

Kočičí demonstrace

27. října 2010 v 18:16 Ze dne na den
Když jsem začala mapovat Dankovy netové přátele - psí, tak mě ani nenapadlo, co z toho vznikne.
A vznikla - velká kočičí demonstrace. Už několik dní mě bombardují všechny kočičí slečny a kočičí páni dotazy, jak to, že oni tam nejsou, jak to, že jsou tam jenom pejsci a oni si budou stěžovat, to prý je diskriminace veškeré kočičí populace a že ještě uvidím. A když to hned nedám do pořádku, tak si budou stěžovat až ve Štrasburku (to je dneska asi móda) u Evropského soudního dvora pro kočičí záležitosti (já jsem vůbec nevěděla, že něco takového existuje, ale prý ano).
Původně do svého protestu chtěli všichni zapojit i Janinku, černou kočičku, dokonce ji chtěli jmenovat svým mluvčím, ale Janinka si vylezla na svůj kočičí hrad a mňoukla, že ona nemá zapotřebí se do takové hlouposti zapojovat, protože ona na obrázku je a dokonce s pejsky.
Všechny kočky se rozzuřily, začaly hlasitě mňoukat, vyhrožovat, ukazovaly mi drápky, běhaly jak splašené a Janince dokonce vyhrožovaly, že ji z toho jejího slavného hradu sundají násilím.

Janinka ovšem jako způsobná slečna si v klidu čistila drápky a občas koukla dolů na to slavné kočičí hemžení.

Když jsem řekla Danečkovi, co se děje, začal se pro změnu vztekat on. Že ve své rubrice žádné kočky nechce, že to je jenom pro pejsky, že tam má výjimku jenom Janinka a vůbec, že ho kočky zajímají pouze v tom směru, když je může prohnat na strom. A navíc, jsou to vykutálení tvorové, kteří si z něho dělají jenom legraci. A když chci udělat nějaký kočičí obrázek, tak ať si udělám, ale musím ho dát do jiné rubriky.

Abych měla pokoj a zamezila velké kočičí stávce, vybrala jsem pár kočiček a udělala z nich fotku. Jelikož jsem ale Danečkovi slíbila, že v jeho rubrice nebude, tak ji dávám sem. Snad se ostatní kočky konečně uklidní.
Mňau.

Netové kočičky

Panenky 2

27. října 2010 v 9:41 Ze dne na den
Minule jsem tady psala o mé sbírce panenek a o nejstarší panence ze sbírky.
Jak jsem už řekla, je to Eva, upřesním, že pochází z roku 1946.
Tehdy, po válce, opravdu nebylo snadné, sehnat nějakou panenku a navíc kaučukovou.
Nevím jak se to mým rodičům povedlo, ale povedlo, a panenka existuje dodnes. Má opravdu čestné místo v mé sbírce a abyste viděli, jak vypadá, tak jsem udělala další obrázek.

Vlevo nahoře je Eva, prostá panenka, ale nejcennější, vpravo vedle ní je Veronika, ta je také kaučuková a pochází z roku 1967-68, dole ty další dvě panenky nejsou z kaučuku, ale z nějaké umělé hmoty, jsou to mrkačky a chlapečci. (Pro zvědavce dodávám, že chlapečci se vším všudy.)

Uprostřed pro názornou představu - jak asi vypadá část (velmi malá část) mé sbírky panenek. Všechny, které jsou na obrázku, jsou značkové a mají certifikát.

Vidíte, a pak, že si i starší lidé v letech nechtějí hrát. Pánové si hrají s vláčky, autíčky, my, dámy , si hrajeme s panenkami.

Panenky 2

Danečkovi netoví přátelé 3

26. října 2010 v 22:12 Daneček
Když jsem začala dávat dohromady Danečkovi netové přátele,
tak jsem zjistila, že se opravdu na jeden obrázek nevejdou.
Ale oni se nevešli ani na dva obrázky!

A to se jedná opravdu jenom o pejsky. Kočičky jsem musela vynechat.
Ono taky kočičky a Daneček - to nejde moc dohromady.
Prohání je po celé zahrádce, vyžene je na strom a pak se pod stromem diví, že za nimi nemůže vylézt.

Tak jsem sdělila Danečkovi, že dělám třetí obrázek, kde budou další jeho kamarádi.
Trošku ho to vyděsilo, protože už o nich ztratil přehled.
Schoval se do pelíšku, schoulil se do klubíčka a vůbec nereagoval ani na to, že mezi novými pejsky je také bílá čivava, navíc čivaví slečna, se kterou jsou si velmi podobní.

Takže snad už na posledním obrázku je Daneček schovaný v pelíšku, aby ho nikdo nenašel.

Dankovi přátelé 3

Panenky

25. října 2010 v 17:53 Ze dne na den
Jako malá holčička, asi dvouletá, jsem dostala svoji první panenku.
Byla kaučuková a dostala jméno Eva.
Byla to moje jediná panenka za celou dobu mého dětství, byla taková normální, obyčejná, oblečení měla doma šité nebo pletené, ale byla moje.
Přiznám se, že jsem záviděla svým kamarádkách jejich chodící panenky, mrkací panenky, krojované, v krásných šatech, veliké - velikosti malého dítěte, ale věděla jsem, že já něco takového nikdy nebudu mít.
Tato panenka Eva přežila doposud a stala se první panenkou v mé sbírce, protože jsem začala sbírat panenky s porcelánovou hlavičkou, případně celé porcelánové. Ale Eva byla Eva. Přežila útok mého bývalého pejska, který jí rozkousal nožičku, takže má udělanou protézku, přežila vyhození do popelnice a následné vytažení, přežila veškeré útrapy svého panenčiného života.
Po mnoha letech, to už jsem měla docela slušnou sbírku nových panenek, jsem se dozvěděla, že právě Eva je z celé mé sbírky nejcennější. Takže se i jí dostalo zadostiučinění.

Na této fotce Eva není, toto je jenom ukázka čtyř panenek z celé mé sbírky.

Panenky

Danečkovi přátelé 2

24. října 2010 v 16:58 Daneček
Když jsem dávala fotku Danečkových netových přátel,
tak jsem zjistila, že na jednu paletu se opravdu nevejdou.
Proto tady je pokračování a to jsem přesvědčena, že stejně nejsou všichni.

Kdo se diví, že mezi pejsky je jedna kočička, tak to je obrovská netová kamarádka Janinka,
která nás obveseluje na Facebooku každý den.
Janinka tady prostě má své místo. Je to náš miláček.

Dankovi přátelé 2

Zima

24. října 2010 v 12:20 Básničky
Zima

V komíně hvízdá meluzína,
poslala ji k nám paní Zima,
královna sněhobílých plání.
Proč vzala si za služebnici
právě tuhletu uličnici?

Severák, pán všech zimních větrů
chce ukázat svou sílu světu,
sněhové vločky v divém reji
na slepou bábu si hrát chtějí.
Spřežení bílé veze Zimu
oděnou v bílou krinolínu,
přes ni plášť ze sobolí kůže
a v rukou dvě ledové růže.

Kraj vítá ji, stromy se klaní:
zdráva buď, naše krásná paní
a meluzína si to sviští
po bílých polích, po strništích.




Něco o mně

24. října 2010 v 12:17 Na úvod
Jsem narozená ve znamení Býka a prý mám taky takovou povahu.
Neumím se podvolovat diktátu druhých, jsem tvrdohlavá a paličatá, věčně v opozici.
Jaká jsem ve skutečnosti?
Každý člověk má svoji třináctou komnatu, já také.
Bývalý život a špatné zkušenosti mě utvrdily v tom, že bezmezně důvěřovat se nemá.
Co si myslím, co cítím, to zůstává schované ve mně, protože ostatní to nepochopí a také je to nezajímá. Na svou důvěřivost jsem mnohokrát doplatila, ale to neznamená, že bych se uzavřela před světem.
Je pravdou to, co se o mně říká - mám opravdu raději zvířata, než lidi. Ale jenom někdy.

Jsem důchodkyně a jestli někomu nahání strach toto pojmenování, tak buďte bez obav.
Nepatřím do kategorie důchodců, kteří se baví pouze o svých nemocech a o svých starostech.
Mám ráda nové věci, nebráním se pokroku, i když s ním stále a soustavně válčím.
Tak jako válčím pořád s počítačem a s jeho ovládáním.

Já si myslím, že to by stačilo. Nerada totiž mluvím o sobě. Jaká opravdu jsem, to ať posoudí jiní.

znamení Býka

Máš-li smutek na duši

23. října 2010 v 18:48 Ze dne na den
Někdy se člověku nedaří. Někdy má špatnou náladu, někdy mu tu náladu někdo, byť nevědomky, pokazí. A někdy stačí, když se třeba špatně vyspí.

Mě se možná dnes stalo všechno dohromady.

Jaký je na to lék?

Od té doby,  co jsem na internetu, lépe řečeno na Facebooku, získala jsem spoustu dobrých přátel a přítelkyň. Několik z nich mi poradilo: "Máš-li smutek na duši, začni si hrát."
"Jak?" nechápala jsem. "To je přece jednoduché. Začni si hrát s obrázky. Vytvářej různé kompozice, koláže, vymýšlej, kombinuj a také vyhazuj a zkoušej znovu. Každopádně se u toho zabavíš a přijdeš na jiné myšlenky."
Ono se to řekne, vytvářej, kombinuj. Ale zkusila jsem to. Částečně ze zvědavosti a částečně proto, že jsem opravdu u toho přestala myslet na vlastní trápení. Zjistila jsem, že to pomáhá.
Takže si hraji. Hraji si s obrázky, vyhazuji, mažu, vyhazuji, vyprazdňuji koš v počítači, protože je pořád plný, nadávám si, že jsem hloupá a nic neumím, snažím se najít svůj styl. Většinu z toho vyhodím, něco schovám, něco ukáži.

A něco ukáži i tady. Ne proto, abych se pochlubila, možná proto, abych poradila všem, kteří mají smutek na duši - hrejte si, hrejte si jakkoliv, třeba s obrázky - jako já a spousta mých dalších přítelkyň.

Orient

Danečkovo ranní vstávání

23. října 2010 v 13:29 Daneček
Každodenní ranní vstávání je u nás problém
Daneček si z toho udělal vlastní rituál,
který se železnou pravidelností dodržuje.

Jak to tedy u nás každé ráno vypadá, na to se můžete teď podívat i vy.

Danečkovo vstávání

Dárek pro Danečka

22. října 2010 v 17:24 Daneček
Chvíli po tom, co jsem přišla na internetové stránky,
dostal Daneček na památku krásný obrázek od Bětušky.
Byl to jeden z prvních obrázků, které jsme dostali,
proto si myslím, že by patřil i sem.

Dárek od Bětušky

Danečkovi přátelé

22. října 2010 v 17:17 Daneček
Protože Daneček je počítačový maniak, hlavně když mu pustím nějaké video se zvířátky,
tak taky tady získal spoustu netových přátel.
Jsou to čtyřnozí miláčci mých netových kamarádek,
bohužel se mi tady nevešli všichni,
takže jsem musela vybrat.

Dankovi přátelé

Představení Danečka

22. října 2010 v 17:14 Daneček
Tady vám představuji dalšího člena tohoto blogu, o kterém se tady bude povídat.
Je to Daneček, moje čivava, zlatíčko, miláček,
potvůrka podšitá, prasátko čivaví
a kdo ví co ještě.
Ale bez něho by byl můj život smutný a prázdný.
Koupila jsem si ho po smrti manžela a nedovedu si už život bez něho představit.

Daneček

Paříž

21. října 2010 v 13:00 Básničky
A co Paříž? Jaká byla?

Jak něžná pohádková víla,
jak filigrán střižený z papíru,
večerní róba šitá na míru
pro malou něžnou Kolombínu.

Pierot přičichl si k vínu
a s hlavou plnou kocoviny
šeptal jí láskyplné rýmy,
Kolombína pak v rychlém letu
vytáčí krásnou piruetu
a dav jí tleská, lidé šílí,
k nohám se snáší lístek bílý.

A nikdo neví, že ta víla,
která celou noc protančila,
k ránu si těžké nohy smáčí,
bolavé od bot, které tlačí.
A Paříž? V noci roztoužená
jak divoká a něžná žena
a ve dne koupe se pak v jasu,
odhaluje svou skrytou krásu.

Na břehu Seiny mlčenlivé
zní melodie písně tklivé,
zažírá se až pod kůži.
Voní tak trochu po růžích.
Opodál s krajkou jak pavučina
Eiffelovka se k nebi vzpíná
a malíř vystřihne ti na míru
tvůj portrét, jen tak, z papíru.

Tak to je Paříž - celá bílá,
Veselá, hravá, rozpustilá.


Podzim

21. října 2010 v 12:27 Básničky
Podzim

Věhlasný malíř putuje krajem,
rozdává barvy, jen tak si hraje,
tu přidá červeň, zelenou zjemní,
žlutou ubere a bílou ztemní.

Osika volá - malíři milý,
zastav se, postůj, posečkej chvíli,
i já mám ráda krásný šat,
můžeš mi trochu barvy dát?
.
Malíř se zlehka usmívá.
Kam chceš jít, holka marnivá?
Snad také na podzimní ples?
Ale ten začíná již dnes!

Pak štětcem vzduchem zamává,
trochu žluté jí přidává.
Javor hned potichoučku reptá,
že červená mu sluší - šeptá.

Malíř se vesele rozesmál,
to bude podařený bál!
A z korun stromů tichý vánek
na jeho oči snesl spánek.


Na uvítanou

21. října 2010 v 10:45 Na úvod
Proč jsem založila tento blog?

Já ani nevím. Mám vlastní webové stránky, ale jejich obsah je naprosto jiný, takže ne všechno se tam může dát. Proto jsem asi založila tento blog.

Jsem samouk, neumím příliš s internetem ani počítačem. Možná se tyto stránky budou často měnit, možná nebudou pěkné, možná se nikomu nebudou líbit, ale já se opravdu budu snažit. A vy snad se mnou budete mít trpělivost.

Takže vás tady všechny vítám.

Na uvítanou