Danečkovy hrátky ve sněhu

1. prosince 2010 v 20:10 |  Daneček
Dnes jsme tady dostali opravdu obrovskou nadílku sněhu. Sněží a sněží, fouká silný vítr, který žene sníh jako naschvál právě tam, kde ho člověk vůbec nepotřebuje. Bohudíky, je to prašan. Bohužel pro Danka.
Vyšlápli jsme si na povinnou procházku spojenou s venčením a s návštěvou u maminky. Protože je celý den pod nulou, dostal Daneček svetřík - s rolákem a nohavičkami a protože je Daneček bílý, tak svetřík je co nejvíce barevný. Po zkušenostech z loňského roku, kdy mi zapadl do závěje a já jsem ho nemohla najít.
Prašanu si Danek opravdu užíval. Vletěl do každé závěje, sníh létal kolem něho, jak v něm hrabal o závod. K mamince přišla kulička sněhu, protože se sníh nalepil na svetřík.
To nejhorší mě ale teprve čekalo na zpáteční cestě. U maminky jsem za to odpoledne stihla dvakrát odklidit sníh, protože schody nebylo vůbec vidět, nakoupit, promrznout, Danek u maminky rozmrznout a svetřík stihl uschnout. Mohli jsme se vydat na zpáteční cestu. Pro jistotu jsem s sebou měla psí tašku, kdyby se náhodou Dankovi nechtělo šlapat. Ale to ne, Danek dováděl celou zpáteční cestu. Jelikož je to velmi vychovaný pejsek a na chodník nebo na cestu se nevyčurá, jenom u stromečku nebo v křoví, tak si to namířil k nejbližšímu stromečku, aby vykonal svou potřebu. Jeden skok stačil k tomu, abych byla bez pejska. Danek zmizel. Naprosto se propadl do hromady sněhu, která se nad ním zavřela. Ještě štěstí, že byl na vodítku. Podle toho jsem ho našla. Vyhrabala jsem Danka ze závěje, vyděšenou a udivenou kuličku sněhu, trochu jsem ho otřela, zbytek ze sebe otřepal.
Chtěla jsem ho strčit do tašky, že zbytek cesty budeme absolvovat tímto způsobem. Ale kdepak! Danek z tašky vyskočil, potom znovu skočil a znovu zmizel. Asi ho to začalo bavit, o něco víc, jak mně, protože jsem musela do závěje, abych ho znovu vylovila. "Vy jste tam něco ztratila?" zeptal se jeden pán, který se u mne zastavil a pozoroval, jak hrabu v hromadě sněhu. "Ano, pejska," procedila jsem mezi zuby. "A on se tam schoval?" nechápavě se pán znovu zeptal. Měla jsem obrovskou chuť ho do té závěje strčit taky, ale musela jsem vyhrabat Danka. Výborně, Danek venku, pán s otevřenou pusou, udivený, jenom se díval.
"A do tašky, už toho mám dost!" zasyčela jsem na Danka. "Já?" zeptal se zvědavý pán. "Vy můžete do té závěje, do tašky půjde můj pejsek," už jsem to nevydržela. Strčila jsem Danka do tašky, pána jsem nechala stát na cestě, (do závěje jsem ho raději nestrčila) a rychle jsem se vydala na cestu domů. Danka jsem pustila až na zahrádce, protože jsem už neměla chuť ho odněkud lovit.
A potom si pořiďte bílou čivavu, která miluje sníh. Vřele doporučuji, budete mít o zábavu postarané.

Danek na sáňkách
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama