Francis

5. prosince 2010 v 18:13 |  Kouzelný svět panenek
Jenom půlhodinka chybí do půlnoci. Procházím se po Montmartru, prodírám se davem lidí, jedni proudí tam, druzí zpátky, prohlížejí si vyzdobené výlohy. Kužel světla pouliční lampy dopadá na tančící Kolombínu v krásných bílých šatičkách. Vytáčí jednu piruetu za druhou, kolemstojící lidé tleskají a korunky cinkají do připraveného klobouku. Stojím a dívám se. Najednou cítím, že do mé dlaně se vsunula nějaká malinkatá ručička. Vedle mne stojí malá blonďatá holčička, oblečená do zajímavých šatů, s kloboučkem a dvěma cůpky. "Kde ses tady vzala? Tak malé děti už mají dávno spát?" ptám se. Holčička neodpovídá, jenom mi stiskne ruku a naznačuje mi, abych šla s ní. Kam? Prý uvidím. Připadám si jak ve snu, ale celé to dění kolem mne mi připadá jako ve snu, takže se ani nedivím a vydávám se za cizí holčičkou. Nepromluvila ani slovo, ale já ji slyším, jak říká: "Pojď, uvidíš."
Přišly jsme před malý obchůdek s krásným nápisem "Království panenek". Za výlohou se na mne usmívají panenky, jedna krásnější jak druhá. "Běž, vyber si", šeptá holčička a zmizí. Vešla jsem dovnitř, obchod byl otevřený až do půlnoci, takže žádný problém. Okamžitě ke mně přispěchala prodavačka. "Chtěla bych si u vás koupit panenku, ale nemohu si vybrat," rozpačitě jsem pronesla. "Jen vybírejte, jak dlouho chcete", usmála se prodavačka a provází mě po celém obchodě. Těch panenek! Oči přecházejí. Desítky, možná stovky, blondýnky, tmavovlásky, zrzavé. Prošla jsem celý obchod a najednou můj zrak padl až na tu poslední panenku v řadě, blondýnka, cůpky, brýle, klobouk a zvláštní oblečení. Okamžitě jsem měla před očima malou tajemnou holčičku. "To je ona, tu chci", prohlásila jsem. Prodavačka panenku zabalila, já jsem zaplatila a se svým novým pokladem jsem vyšla ven.
"Tak jsi mě našla, jak vidím", ozvalo se tiše vedle mne a znovu tady stála ta tajemná holčička. "Budu ti připomínat Paříž, a když budeš chtít, tak si se mnou o Paříži můžeš povídat", dodala tiše a zase zmizela.
Zázrak? Možná, ale možná jenom v mé hlavě, každopádně Francis jsem držela v náručí a opatrovala jsem ji jako oko v hlavě, aby se jí nic nestalo. Stala se ozdobou mé sbírky, a když chci, tak si s ní povídám o Paříži.

Francis
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama