Rony

11. ledna 2011 v 9:51 |  Vzpomínky
Německý ovčák, pejsek, který se objevil v naší rodině po velmi dlouhé době od Amise. Koupila jsem ho hlavně proto, aby nebyl manžel v důchodu doma tak sám. Vlastně s tím nápadem přišel on. Chtěl mít psa. Jenže jsem podcenila jeho zkušenosti se psy, které nebyly velké, ba naopak, byly velmi malé. Pejska měl jako malý kluk a od té doby ne. A když si ze všech plemen vybral právě německého ovčáka, neodolala jsem a protože toto plemeno jsem vždycky měla ráda, tak se octl u nás Rony. Už při výběru štěněte jsem udělala první chybu - vybrala jsem nejdivočejší a nejsamostatnější štěně ze všech. Zavrhla jsem bázlivé štěně, které se pořád schovávalo, a vzala jsem to, které nás bouřlivě přivítalo, běželo za námi a bylo ochotné s námi okamžitě jít. Dále jsem si neověřila, kým byla krytá fena. To byla druhá chyba. Fena byla totiž krytá dost agresivním policejním psem a po něm Rony získal všechny své vlastnosti.
Výcvik ale napravil trochu jeho povahu a Rony se stal miláčkem rodiny, který nás zbožňoval, někoho víc, někoho míň, ale i když s ním byl manžel celý den doma, (já jsem ještě chodila do práce), přece jen nejvíc miloval mne a čekával na mne vždycky u branky. I když láska čtyřicetikilového pejska vypadá někdy hrozivě, obzvlášť když vám chce ukázat, jak vás má rád. To se potom válíte v kotrmelcích na zemi a pejsek nad vámi vítězoslavně stojí a psím způsobem se směje.

Jako každý pes, byl i Rony pěkný klaun. Zvládal hodně povelů, byl poslušný, chodila jsem s ním na cvičák, ale někdy si povely vysvětloval po svém. Věděl velice dobře, že např. nesmí chodit na záhonky, ale všechny pěkně obcházet po chodníčku. Když si to jednou - bylo to v zimě, zase chtěl namířit na záhonek, povídám: "na záhonek nesmíš, pěkně po chodníčku". Rony se přikrčil, odrazil a plavně celý záhonek přeskočil. Proč by se unavoval jeho obcházením po chodníčku. Chybička se ale vloudila, já jsem stála za záhonkem, na uklizeném, mírně zledovatělém chodníku, a pouze v nazouvácích. A Rony si to namířil přímo na mne, porazil mě, nazouváky se mi vyzuly, Rony je okamžitě odnesl do největší závěje a vesele se díval, jak se snažím vstát. Rozhodně ho to nesmírně bavilo, mě už méně, protože jsem se pěkně narazila.
On takový čtyřicetikilový pes má ve skoku dvojnásobnou váhu a na to jsem v tom okamžiku zapomněla.

Nebo jeho chutě! Už jste viděli psa vegetariána? Ne? Já taky ne! Rony sice vegetarián nebyl, ale miloval zeleninu. Když jsem kupovala hlávkové zelí, tak půlka hlávky pro Ronyho, půlka pro nás. Hlávkový salát? Dokázal na sousedku štěkat tak dlouho, až mu nějakou hlávku hodila přes plot, teprve tehdy byl spokojený. Nejvíc ovšem miloval rajčata, která nejraději otrhával přímo ze stromečku. Na jeho lásku k rajčatům doplatila trochu má sestřenka, která nesla misku rajčat, Ronymu nedala a on si pro ně došel sám. Na sestřenku skočil, miska spadla, rajčata se vysypala, Rony si pochutnal a sestřenku v šoku jsme musely s maminkou ošetřit, protože měla podrápanou ruku.
Původní nápad mého manžela, že budeme mít psa, který bude pouze venku a do bytu nepůjde, vzal velmi brzy za své. Stačilo mít v létě otevřené dveře a náš "maličký" pejsek se okamžitě šel podívat, jestli náhodou v kuchyni není něco připravené pro něho. Tak se jednou stalo, že jsme byli bez oběda, protože Rony si pochutnal na všech roštěnkách, které byly na kuchyňské lince připravené ke zpracování. Musel se okamžitě vymýšlet náhradní oběd. Každopádně, když chtěl jít Rony domů, chytil do zubů svou deku, kterou měl na zahradě, dotáhl si ji do bytu, lehl si na ni a tam byl spokojený.

Ta deka s ním cestovala všude, kam Rony s námi jel. Velmi miloval cestu autem, na zadním sedadle měl vždycky svou deku, tam ležel a díval se z okna. Když manžel auto uklízel, deku musel pochopitelně z auta odstranit a to Rony nesl velmi nelibě. Přiběhl k autu, podíval se dovnitř, deka tam nebyla, okamžitě odběhl do garáže a za chvíli jsme viděli, jak táhne v zubech deku k autu a už čekal, až mu ji tam dáme.

Ještě jedna taková perlička - Rony byl asi jeden z mála psů, kteří se luxovali. A rád, neprotestoval. Když manžel vyluxoval byt, donesl si vysavač do výběhu za Ronym a začal luxovat Ronyho. Rony držel, ani se nehnul. Když ho to přestalo bavit, plácl tlapkou po vysavači, vypnul ho a bylo to. To znamenalo - pánečku, už jsem čistý, stačilo.

Bohužel ani Rony u nás nezůstal dlouho. Jako malé štěně dostal nějakou virózu, kterou sice veterinář vyléčil, ale následky zůstaly. V pěti letech se Ronymu začala rozpadat játra, přestal žrát a pít, jenom zvracel a měl velké bolesti. Nakonec doporučil veterinář jeho uspání, protože mu už nemohl pomoci. Takže Rony v pěti letech od nás odešel do "psího nebíčka". Dlouho, předlouho jsem se s jeho odchodem nemohla smířit a dalo by se říct, že i dnes na něho velmi ráda vzpomínám. Byl to opravdu takový obrovský miláček.
Příhod s Ronym jsme zažili velice moc, takže se k němu ještě vrátím.

Rony
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama