Ťapka

10. ledna 2011 v 8:37 |  Vzpomínky
Ťapka byl druhý pejsek, který se ocitl v mé rodině. Dostal ho od tety můj starší syn. Původ nejasný, předpokládám, že by to mohl být německý pinč, celý černý, vlastně celá černá, protože to byla fenka. Jak se k nám dostala? Jednou jsme šli s Jirkou na procházku a potkali jsme tetu, která držela v dlaních něco malinkatého a černého.

"Jirko, chceš pejska?", obrátila se na mého syna. Nečekala ani na jeho nebo dokonce na můj souhlas a do dlaní mu položila to malé černé nic, které bylo tak malinkaté, že bylo vidět jenom krásná hnědá kukadla. Chudinka malinká se klepala strachy. "Odkud to máš?" zeptala jsem se. "Ale, kolega z práce to donesl a nabídl nám to. Tak jsem to mrně vzala, řekla jsem si, že to bude právě tak akorát pro Jirku." "Tak co, jak jí budeš říkat?" Jirka nadšený nad štěňátkem, opatrně ho držel v dlaních, jenom vydechl: "Bude to Ťapinka." Podíval se na mne, asi čekal na souhlas. "No, na mne se nedívej, je to tvůj pejsek. Ale Ťapinka jí bude opravdu slušet. Teď honem k babičce, tam si něco půjčíme a zabalíme ji, aby jí nebyla zima." Poděkovali jsme tetě a pospíchali k babičce.

A od té doby se Ťapka stala právoplatným a milovaným členem naší rodiny. Co postrádala na ušlechtilém původu, to dohnala bystrostí, chytrostí a učenlivostí. Všechny v rodině milovala a všichni milovali ji. Největší její láskou byl ovšem její páníček, můj syn Jirka. Chodívala jsem mu naproti do školy, Ťapku jsem brávala s sebou a to vítání před školou opravdu stálo za to.
Byla velice poslušná a bystrá. Snad jeden příklad za všechny. Jednou k nám přišla na návštěvu babička, a když potom odcházela a zmizela za rohem, takže ji nebylo vidět, povídám Jirkovi: "Víš co? Zkusíme, co Ťapka dovede. Ťapko, přiveď babičku zpátky", dala jsem povel Ťapce, ta vyrazila a my jsme s Jirkou čekali u domu, co se stane. Za chvíli jsme slyšeli štěkot, a zanedlouho se objevila na chodníku babička a za ní Ťapka. "Co je? Co se děje?" ptala se babička nechápavě. "Proč? Raději nám ty řekni, co se dělo?" byli jsme samozřejmě zvědaví. "No, najednou se přede mnou objevila Ťapka, začala na mne štěkat a nechtěla mě pustit dopředu. Tak jsem se musela obrátit a jít zpátky. Když jsem se zastavila, Ťapka na mne vždycky štěkla a dovedla mě vlastně až sem." Babička byla celá udivená. Abych řekla pravdu, my taky. "Nic se neděje, buď klidná, mami, jenom jsem dala Ťapce rozkaz, aby tě přivedla zpátky, chtěli jsme vědět, jestli tomu bude rozumět a zvládne to." Všichni jsme se tomu zasmáli. Tehdy jsme zjistili, že Ťapka je opravdu mimořádný pejsek, velmi inteligentní.

Bohužel dlouho s námi nebyla. Doplatila na svou nesmírnou lásku a oddanost ke svému páníčkovi. Jirka odjel jednou na prázdniny do tábora. Pár dní před jeho návratem se to už asi Ťapce zdálo být moc dlouho, utekla mi a vydala se Jirku hledat. Samozřejmě, že známou cestou - ke škole. Bohužel přeběhla cestu před autem, které ji srazilo, a místní kluci si ji potom mrtvou přivázali za kolo a jezdili s ní jako s nějakou hračkou. To jsem se dověděla od sousedů, kteří je viděli a přišli se zeptat, jestli náhodou nepostrádáme pejska. Ťapku jsme potom našli pohozenou v křoví u školy. Když se vrátil Jirka s tábora, Ťapka už nebyla a mohu říct, že jsme to oplakali všichni.

Doposud, a je to už víc jak třicet let, můj syn na Ťapku rád vzpomíná a říká, že to byl nejlepší a nejmilejší pejsek, jakého jsme kdy měli.

Ťapka
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama