Únor 2011

Vendulka

25. února 2011 v 9:30 Pejsci a jiná zvířátka
Vendulka, kavalír king charles španěl, roztomilý krásný pejsek, neštěkající, jako jediný má právo vstupu do anglického parlamentu. To jen tak ve stručnosti představení tohoto plemene, kdyby se náhodou našel někdo, kdo tyto opravdu milé pejsky nezná. Vendulka se podle průkazu původu jmenovala naprosto jinak, Bahramina, nevyslovitelné jméno, proto se jí říkalo Vanda, ale spíš Vendulka. Nebudu tady popisovat celý život tohoto pejska, pouze několik krásných příhod, které mi zůstaly v paměti.
Vendulka byla nesmírně učenlivá. Stačilo jí něco říct jednou, dvakrát a pamatovala si to stále. Tak se také stalo, že ji jedna z mých neteří naučila žalovat. "Vendulko, požaluj, co se ti stalo?", na tento povel Vendulka začala žalovat ve všech tóninách a žalovala a žalovala. Jednou to její panička už nevydržela, vyběhla ze dveří a zavolala na ni: "Nelži, ty jedna podvodnice, nikdo ti nic nedělá a nic se ti nestalo". Vendulka k ní jenom otočila hlavičku a spustila znovu takové žalování, že by se nad ní ustrnul i kámen.
Byla velmi čistotná. Věděla, že když přijde ze zahrady, nesmí domů, dokud se jí neočistí tlapky. Brzy zjistila, že si může tlapky očistit sama o koberec na chodbě. Toho jsme samozřejmě využili a Vendulka na povel "očisti si nožičky" začala po koberci tancovat, čistit si nožičky, dokonce to dotáhla k takové dokonalosti, že potom nožičky zvedala, jednu po druhé a ukazovala nám, že už je má opravdu čisté. Když jsme ji pochválili, jaká je hodná, radostí začala po koberci dělat kotrmelce (válet sudy) a předváděla nám, co všechno umí.
Spousta majitelů psů si stěžuje, že jejich pejsek se nerad obléká. Já se svým pejskem mám opačnou zkušenost a i Vendulka milovala různé svetříky a bundičky. V zimě bez oblečení ven vůbec nevyšla a když ji panička do něčeho oblékla, seběhla se schodů a packou zaklepala na naše dveře. Přišla se ukázat. Začala se točit kolem nás, ukazovat se nám ze všech stran a čekala samozřejmě na pochvalu. Té se dočkala a předvádění nebralo konce. Vendulka nás totiž za každou pochvalu odměnila několika kotrmelci na podlaze.
Jenom štěkat nebylo možné ji naučit. Nakonec se její paničce povedl husarský kousek. Vendulka se chodila samozřejmě venčit i večer, za tmy, před spaním. Velice se jí vždycky líbil měsíc na obloze, dlouho si ho prohlížela a tehdy její paničku napadlo, že by mohla využít její záliby v měsíci. "Vendulko, měsíc, štěkej na měsíc", po několika opakováních si Vendulka tento povel zapamatovala a sotva vyběhla ven, uviděla měsíc, začala štěkat. Měsíc se přece musí pozdravit. Jenže ve dne to nešlo. Na povel "Vendulko, štěkej na měsíc", Vendulka se podívala na oblohu, měsíc tam nebyl, nechápavě se na nás podívala, co po ní vlastně chceme a ani hlásek nevydala. Ve dne se přece na měsíc neštěká, lidé, to ví každý pejsek, myslela si asi tato chytrá hlavička.
Toto je jenom pár takových malých příhod ze života Vendulky. Bohužel, odešla ve věku asi deseti let, rok předtím, než jsem si já pořídila čivavu, ale na Vendulku jsme nikdy nezapomněli.



Na úvod nové rubriky

23. února 2011 v 9:52 Pejsci a jiná zvířátka
To je zajímavé, co všechno se vylíhne v hlavě, když člověk nemůže v noci spát. Mně se na příklad vylíhlo, že tady na tomto blogu založím novou rubriku. Proč? Ve svém životě jsem zažila mnoho příhod s pejsky, svými (ty jsou popsány jinde) i cizími (ty budou popsány tady), s kočičkami, ale i jinými zvířaty, se kterými jsem se osobně nesetkala, ale tyto příhody mi byly popsány. Někdy jsou veselé - to většinou, někdy méně veselé. Zjistila jsem, že bych si je neměla nechat sama pro sebe, a proto jsem založila tuto novou rubriku.

Naše rodina byla známá tím, že se v ní pohybovalo hodně zvířat. Různých, od žabek počínaje, přes netopýry, pejsky, gekony, kočičky a já nevím, jak veškerá ta "zvířena" se jmenuje. Snad kromě velkých divokých šelem, které nám tedy v rodině chyběly, se tady vystřídalo kde co. Nejsme normální? Ale ano, jsme, tíhli jsme vždycky ke zvířatům. A začínalo to už v dětství, kdy jsme jako děti nosily po kapsách domů žabičky a pouštěly je na zahradě, do dospělosti, kdy se u nás začali objevovat různí pejsci a v širokém příbuzenstvu i jiná zvířata. Zjistila jsem však, že nejen já a členové mého příbuzenstva je takto postiženo, mám a měla jsem i spoustu známých, kteří na tom byli podobně, jako my. A tady v této rubrice se pokusím některé příběhy uveřejnit. Možná se mi to podaří, možná ne, ale doufám, že se všichni pobavíme.

smečka
pejsek
pes
pes s novinami

2.3.2011 - Daneček má narozeniny

22. února 2011 v 21:45 Daneček
A máme to tady, ani jsem netušila, jak to všechno rychle uběhne a Daneček už bude slavit páté narozeniny. Za tu dobu, co ho mám, dokázal změnit život nejen přímo mně, ale i mé mamince, která dřív pejsky zrovna kolem sebe mít nemusela. Ale naše maličké zlatíčko opravdu dokáže divy. Takže mu předběžně přeji moc zdraví, krásný život a děkuji mu za všechno, co pro mne každý den dělá.

Daneček-kniha


Daneček


ohňostroj
             
ohňostroj

Svetříky pro čivavu, jokšírky a jiné malé pejsky

19. února 2011 v 16:48 Daneček
Hodně lidí se mě ptá, jestli svetříky pro Danečka - čivaváčka pletu sama, případně, jak se takové svetříky dělají. Ano, veškeré svetříky pletu sama, jednak je má Daneček udělané přesně na míru a za druhé - kupované mi nevyhovují, lépe řečeno, Danečkovi nevyhovují. Proč? Kupované svetříky mají většinou suchý zip a zvuk zipu mu nedělá dobře, dále mají poutko na ocásek a jak jistě všichni víte, tak čivavy nosí ocásek obrácený směrem na hřbet, tedy při každém pohybu se mu poutko posune a to se mu také nelíbí. Dále se lidé diví, že Daneček vůbec svetříky snese, protože jejich pejsci je nechtějí. To je naprosto jednoduché. Daneček je na svetříky zvyklý od malička, už jako štěně jsem ho na podzim oblékala, nejprve do lehkých svetříků, aby si na ně zvykl, v zimě to potom bylo naprosto bez problémů. Kromě toho, že je mu ve svetříku teplo, má to další výhody. Protože je bílý, ve sněhu ho není vidět a ve svetříku ho vždycky najdu. Když je mokro, tak nemá špinavé bříško a srst na bříšku, svetřík ho chrání.

Ale já jsem slíbila, že dám návod, jak takové svetříky pletu. Každopádně musím znát přesné míry - tj. od krku po ocásek, obvod krku a obvod hrudníku. Podle toho si udělám malý vzorek a rozpočítám si očka podle skutečné velikosti. Vyplatilo se mi dělat svetřík ze dvou částí - hřbet a bříško, sešívané na bocích, na jedné straně boční zapínání, nepoužívám ani knoflíky, ani zipy, ale "tlačky". Když nedělám nohavičky, tak místo poutka na ocásek raději udělám poutka - úchytky pod zadní nožičky. Svetřík dobře sedí. Rozdíl je mezi pejskem a fenečkou. Pejsek musí mít břišní část upletenou pouze po konec hrudníku, kdežto fenečka může mít břišní část prodlouženou skoro až po zadeček. Jako vzor se mi vyplatilo používat pružný vzor, nekroutí se, to znamená hladce, obrace, střídat. Když dělám norský vzor, pak je svetřík pletený samozřejmě hladce, ale boční strany musí být vždy pružným vzorem.

Nebudu tady přikládat přesný nákres svetříku, každý ho dělá jinak, ale několik fotografií, které tady dávám, vám všechno přiblíží daleko víc.

proužkovaný svetřík
Proužkovaný svetřík ze zbytků vln, které jsem měla doma, jehlice 2,5, pružný vzor, v této velikosti na čivavu standard - záda začínám na 40 oček, bříško na 20 oček, vždycky od krku, po krční části přidám maximálně 10 oček na rozšíření

světlemodrý svetřík
Tady na tomto svetříku je vidět přímo úchytky pod zadními nožičkami a boční zapínání

žíhaný svetřík
Stejný způsob pletení, pružný vzor.

tmavomodrý svetřík
Člověk si se svetříky může pohrát, střídat barvy, jak se mu zlíbí, vždycky to vyjde dobře.

modrý norský
Nebojte se nohaviček, u předních nožek jsou nadplétané, nebo je možné je uplést zvlášť a přišít. Zadní nohavičky jsou přišité z venkovní strany, zevnitř jsou volné, aby dobře držely, tak jsem okrajem nohaviček provlékla tenkou kloboukovou gumu. Tento svetřík je pletený malým norským vzorem.

růžový norský
Na tomto norském svetříku je vidět část bočního zapínání, schválně jsem ho nedopnula úplně.

růžový norský
Daneček nosí postrojek, nemá obojek, postrojek navlékám až na svetřík, s obojkem je to stejné.

norský červený - líc
Tento svetřík není ještě hotový, je pletený norským vzorem a toto je jeho hřbetní část.

norský červený - rub
Tuto fotografii jsem pořídila schválně. Je to z toho důvodu, aby bylo vidět, jak správně norský vzor vypadá z rubu. Nesmí se táhnout dlouhé vlny, protože to při praní deformuje svetřík a navíc může pejsek za vlnu zachytnout. Proto vlnu z rubu smyčkuji (zachytávám) po dvou, maximálně po třech očkách. Veškeré odstřižené konce vlny pečlivě zapracovávám. Je naprosto jedno, jestli se svetřík dělá pro dítě, pro dospělého nebo pro pejska, technika je stejná. Norské vzory mají jednu obrovskou výhodu, svetřík je vlastně dvojitý, tedy teplejší.

Nechci nikoho poučovat, jak jsem už napsala, každý má svůj způsob zhotovení oblečení pro svého pejska, ale o návod na moje svetříky mělo zájem několik lidí, proto ten návod tady uvádím. Možná vám bude vyhovovat, možná ne, to už záleží na každém z vás. Každopádně vám přeji hodně zdaru v práci a jestli máte tak šikovného pejska, jako já, který vám vždycky klubíčko ukradne a odnese na druhý konec obýváku, případně se naučí vyvlékat jehlice z oček, takže budete každou chvíli znovu navlékat, zažijete při pletení ještě spoustu legrace.



Daneček oslavoval svůj svátek

14. února 2011 v 9:59 Daneček
Nikdy jsem si nemyslela, že budu oslavovat svátek svého čtyřnohého miláčka. On si to asi nemyslel taky, ale včera mu jeho internetoví kamarádi a příznivci přichystali krásnou oslavu jeho dnešního svátku, který slaví podle psího kalendáře na Valentýna. Daneček dostal spoustu blahopřání, přihlásili se lidé až z daleké Francie a skoro ze všech koutů republiky. On sám si pochutnával na čerstvém kuřecím masíčku a protože má moc rád počítač, tak mi jenom nakukoval z klína a chtěl se zapojit do celého dění tím, že se snažil tlapkami dostat na klávesnici a také něco napsat. Toto jsem mu pochopitelně nemohla dovolit, tak se trošku na mne zlobil, ale jinak si té pozornosti moc a moc užívat. A já děkuji všem svým přátelům, kteří si na Danečka vzpomněli. Ani jsem nevěděla, že ten můj čivaváček je tak populární.

Sesbírala jsem ta blahopřání a všechny je sem přikládám.

Daneček oslavuje
To je Danečkova nejnovější fotka - ze včerejška, tj. 13.2.

Přání od Gorra
Toto přáníčko poslal Danečkovi Gorro, štěně krásného německého ovčáka.

Danečkovi
Danečkovi od Kessika

od Starého Medvěda
Tito krásní plyšoví pejsci přišli Danečkovi popřát společně s Prťavkou (to je ten medvídek) a Starým Medvědem

od Michala
Tuto krásnou čivavičku dostal Daneček od Michala, tak ta je opravdu nádherná

Daneček ještě jednou všem moc děkuji a posílá tlapkový pozdrav.

A ještě Daneček dostal dodatečně jedno blahopřání a protože je moc hezké, dávám ho sem v plném znění:
Ahoj Danečku, já jsem včera takhle moc pospíchala, abych stačila doběhnout na oslavu Tvého svátku. Jenomže kvůli Janě, která přišla domů až večer, jsem to nestihla. Tak se na mne prosím nezlob. Přeju ti k svátku všechno nejlepší, hlavně hodně lásky, legrace a dobrůtek,, za sebe, Janu, Janinku i Cipíska. Haf, Haf.
Karinka



14. 2. - svátek má ...

5. února 2011 v 8:59 Daneček
Netvrdím, že bych se bránila novotám, ale tak, jako mi nic neříká Halloween, tak mi nic neříká svátek svatého Valentýna, lépe řečeno - svátek zamilovaných. Pokud se pamatuji na své mládí, tak měsíc zamilovaných byl květen, tedy máj, den zamilovaných byl 1. květen a všichni jsme se snažili najít rozkvetlý strom, pokud možno jabloň nebo třešeň, abychom se pod ním políbili. Komu se to povede, tak neuschne - tak zní staré přísloví. A bylo naprosto jedno, jestli jsme chodili na Petřín, anebo do nějakého sadu v zapadlé vesničce. A pak sem vtrhl sv. Valentýn se svou červenou barvou a všudepřítomnými srdíčky. Ať  vtrhnu do kterého chci obchodu, všude na mne mávají sladkosti v podobě srdíček, pokud možno ještě ozdobené dalšími srdíčky.

Proč jsem se o tomto svátku tak rozepsala, když ho neuznávám? Protože, světe div se, už čtvrtým rokem taky tento den slavím. I když neslavím Valentýna, v mém věku to snad už ani není možné. Ale slavím Danečka. Všichni už víte, že mám pejska Danečka, kolem kterého se točí celé mé počínání a který bude mít letos už pět roků. A jelikož jsem velmi zvědavá a nakonec Daneček je také živý tvor, tak jsem okamžitě začala pátrat po tom, kdy má svátek. Vím velice dobře, že existuje psí kalendář jmen, vyhledala jsem ho a ejhle! Daneček slaví svůj svátek přesně na sv. Valentýna, tj. 14. 2. Takže od té doby, co mám doma Danečka, i my slavíme tento den. Samozřejmě, že ne různými sladkostmi, to Daneček nesmí, ale nějakou tu psí laskominku vždycky dostane.

A protože už brzy svatého Valentýna bude, tedy u nás Danečka, bez toho svatého, protože Daneček rozhodně není svatý pejsek. tak tady dávám tuto předběžnou gratulaci. Všechno nejlepší k svátku, Danečku.

Daneček k svátku
A tento další obrázek dostal Daneček jako přání k svátku od Bětušky.

Daneček od Bětky