Červenec 2011

Venčení v dešti

31. července 2011 v 13:13 Daneček
Prší už od rána, ba ne, špatně jsem se vyjádřila, lije jako z konve. Venku ani živáčka, lidé jsou schovaní, dokonce i toulaví psi a kočky se před deštěm ukryli neznámo kam. Venčit pejska ale jít musím. Počkala jsem, až bude pršet co nejméně, protože je Daneček nachlazený a bere antibiotika, oblekla jsem mu nepromokavou kombinézku a myslela jsem si, že to postačí, abychom v klidu mohli vyrazit. Než jsem se však oblekla a obula já, Daneček se schoval do tašky, kterou odmítl opustit. Vyzbrojená tedy deštníkem v jedné ruce a taškou s pejskem v druhé, jsem se vydali na procházkové venčení. V místech, kde už nebylo vidět na náš dům, kde tedy nebylo nebezpečí, že se Daneček klidně otočí a bude utíkat zpátky, jsem položila tašku na chodník s tím, že Daneček vyskočí. Nevyskočil. Musela jsem použít osvědčený prostředek, který nikdy nezklamal. "Kočičkááá!" zařvala jsem. Na tento bojový pokřik Daneček vyrazil z tašky rychlostí blesku, já jsem tašku přehodila přes rameno, aby ji neviděl a venčení mohlo začít. Zbytek probíhal následovně: po chvíli se Daneček zastavil, já jsem zařvala "kočičkáááá", Daneček vyrazil, pak jsem ještě musela přidat "jedeš!!", to aby měl jistotu, že tam opravdu někde kočička je a tímto způsobem jsme splašeně pobíhali po chodnících a ulicích v naší čtvrti. Připadala jsem si jako moje kamarádka, která na svoji fenku vždycky musela zařvat "piškotééék" - to proto, aby se jí vrátila zpátky. Tady by ovšem piškotek nepomohl, tady mohla pomoci jenom kočička.

Daneček ovšem není hloupý čivaváček, velmi brzy přišel na to, že mu panička lže, že ho podvádí, kolem dokola se žádná kočička nevyskytuje. V ten moment se zarazil, proměnil se v solný sloup a.. "paničko, dál už nejdu", musela jsem položit tašku na chodník, Daneček se do ní schoval a vylezl až doma. Přicházeli jsme k domovu, když vyšel soused a začal se pátravě rozhlížet po okolí. "Hledáte něco?" zeptala jsem se. "Hledám, někdo tady řval - kočičkááá - tak se dívám, jestli to náhodou nepatřilo našim kočkám. Někam se schovaly a nemohu je najít." Mlčela jsem. Přece se nepřiznám, že tento bojový pokřik jsem ze sebe vyrážela já.