Červenec 2013

6.7.2013 - Říkaly jsme mu Kuní Hrádek

6. července 2013 v 17:46 Deníček
Před lety jsme mu začaly říkat Kuní Hrádek. Kdo? Maminka, teta, moje sestřenka a já. A proč? Na půdě se nám usadily kuny, asi jich bylo víc, dokonce vyvedly mladé. Nejvíc to bylo poznat v noci. Ten dupot, jak běhaly po půdě a dováděly, byl slyšet nejen v podkrovním bytě, ale i v přízemním u maminky. Vypudit nešly a když se maminka ptala jednoho myslivce, jak je z půdy dostat pryč, jenom zajásal. "Kuny tak daleko od lesa? To je rarita! Nechejte je tam a naučte se s nimi žít." Tak kuny zůstaly. Pak si teta pořídila kavalírku a založila si chovnou stanici. Přemýšlela o názvu a mě nenapadlo nic lepšího, než jí navrhnout "Chovná stanice u Kuního Hrádku". Hnala mě koštětem, prý se to pro krásné kavalíry nehodí. Pak kuny zakously tetě papouška, kterého "venčila" v kleci na zahradě, na noc ho strčila do kůlny, ráno klec otevřená a papoušek zakousnutý. Doposud mi ovšem není jasné, jak si kuna otevřela tu klec. Potom se odstěhovaly. Asi už neměly co zakousnout, nebo je to na naší půdě přestalo bavit. Docela nám ten jejich noční dupot chyběl.
Bydlela jsem tam dvacet let. Jako dítě, mladá slečna, vdaná, rozvedená, s dítětem. Je zajímavé, jak jsme se tam všichni vešli. Dům totiž původně nebyl postavený pro tolik rodin, v přízemí byl babiččin obchod, kde se prodávalo všechno možné, nahoře se pronajímala mansarda a pak byl z části půdy udělaný malý byteček, kde bydlela teta. Když se zrušil obchod, (bylo to nutné, jinak by nám komunisti dům odebrali), udělal se místo něho další byt. Vyrostlo tam tolik generací! A najednou je všechno pryč. Teta ani maminka už tady nejsou, dům se prodal a když jsem kolem něho šla dnes s Danečkem na procházku, uviděla jsem toto.


Noví majitelé dům odstraňují a místo něho tam bude stát něco jiného, podle jejich přání. To boční okno vpravo bylo okno z kuchyně a tím oknem jsme se "dopravovali" na zahrádku a zpátky. Málokdy nás napadlo chodit dveřmi. Vlevo zase bylo oblíbené místo Danečka, když byl u maminky na návštěvě nebo "v jeslích". Sedával v okně, pozoroval všechno kolem a čekal, až se vrátím.
Bylo mi při tom pohledu smutno. Jedna obrovská kapitola mého života skončila. Daneček se zastavil u branky a umíněně odmítal jít dál, chtěl jít dovnitř. Znovu jsem mu musela vysvětlovat, že babička už není a domeček už také není a už tam nesmíme.
Asi si budeme muset najít jinou cestu na procházku a nechodit kolem našeho bývalého Kuního Hrádku. Nešlo to ale jinak, dům se opravdu prodat musel. Škoda.