Jak tatínek učil mého bratra chytat cvrčky

2. června 2014 v 8:37 |  Taková normální rodinka
Povídání o tatínkovi by vystačilo na celý román. Byl to člověk veselý, velmi společenský, zábavný, krásně zpíval a velmi miloval přírodu, lidi i zvířata, zejména psy. Historek, kterých jsme s ním zažili, bylo hodně, já jsem si teď ale vzpomněla na jednu, kterou znám hlavně z vyprávění, protože jsem byla velmi malá.

Myslím to začalo na Šumavě, kde jsme tehdy bydleli. Já jsem měla necelé tři roky, bratr už byl školák a tatínek se rozhodl, že ho naučí poznávat přírodu z trochu jiné stránky. Podmínky na Šumavě byly pro toto poznávání jako stvořené a bratr byl z těchto poznávacích výprav naprosto unešený. Jednou se vrátili z procházky a barvitě líčili, jak chytali na louce cvrčky.

To si tak lehnete do vysoké trávy k nějaké dírce, ve které je schovaný cvrček. Nejlepší je, když těch dírek je na jednom místě víc. Do ruky vezmete dlouhé stéblo trávy, strčíte ho do dírky a začnete: "Kur, kur, kur...." a šťouráte tím dlouhým stéblem v dírce. Za chvíli vyběhne rozezlený cvrček, kterého jste vyrušili, a zuřivě cvrliká. V ten moment ho musíte rychle chytit, aby neupláchl a pokud možno ho strčit do jiné dírky. On tam vklouzne, protože se chce před vámi schovat a pak začne ta pravá muzika. Chvíli se to pod zemí mele, v dírce je slyšet šramot, potom vyletí jeden cvrček, když má štěstí, tak je celý, ale většinou mu chybí alespoň nožička, za ním vyběhne druhý cvrček, domácí pán, rozzuřený na nejvyšší míru, a toho cizího vetřelce žene pokud možno co nejdál. Přitom oba vztekle cvrlikají. A vy ležíte tiše v trávě a pozorujete ten cvrkot. Potom to celé zopakujete u další dírky. Prostě, zábava na celé odpoledne.

Když bratr popisoval mamince, jak chytali cvrčky, oči mu radostí svítily jak lampióny a tatínek se jenom prohýbal smíchy. "A neudělal vám ten cvrček nic?", zeptala se maminka. "Nééé, on na nás nemá čas. On je tak vzteklý a popletený, že vůbec neví, kde mu hlava stojí. A zítra jdeme zase chytat cvrčky a ještě budeme chytat motýly." Maminka obyčejně v ten moment pokývala hlavou a káravě se podívala na tatínka. "Ty ho tedy učíš věci! Ještě nasbírá cvrčky a pustí nám je doma! To potom bude cvrkot!" Tatínek se smál. Asi se mu představa puštěných cvrčků v bytě moc zalíbila a už přemýšlel, jak to zaonačit. Já jenom prozradím, že jednou jsme opravdu měli v bytě spoustu cvrčků, jen nevím, kdo na tom měl podíl, jestli bratr nebo tatínek, nebo dokonce oba dva.

Nevím, jestli můj bratr pokračoval v této tradici a učil svého syna chytat cvrčky, nikdy se k tomu nepřiznal. Ale jisté je, že na tuto příhodu stále s láskou vzpomíná.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama