Lešná před 55 lety

15. srpna 2014 v 14:54 |  Deníček
Je to pár dní, co jsem psala o svém výletě na Lešnou. A teď mi to nedá, abych nezavzpomínala na to, jak se na Lešnou chodívalo dřív, když jsem byla ještě malá holka.
Teď stačí sednout do autobusu a pohodlně se vézt až před bránu do zoo. Vzít si spoustu peněz, protože na každém rohu je nějaká restaurace, kde je možné koupit nějaké jídlo a pití. Dřív? Lešná, to byl pojem. Na Lešnou se chodilo ze zásady pěšky, jinak se tam totiž nikdo nedostal. Maminka nasmažila spoustu řízků, nachystala hodně krajíců chleba a mohlo se vyrazit. Peněz moc nebylo a také jich na takový výlet nebylo moc třeba, jenom na vstupné. Restaurace neexistovaly, když někdo nechtěl být celý den o hladu, musel si něco vzít s sebou. A šlo se přes les, to bylo od nás nejblíž. Lesní stezkou, která vedla krásným březovým hájkem, potom listnatým a smíšeným lesem, mimochodem plným hub, jsme se dostali napřed do Kosteleckých lázní. To byla první zastávka, tak totiž byly lavičky, kde jsme si mohli po hodinové chůzi odpočinout. A navíc tam prodávali nejlepší točenou smetanovou zmrzlinu v širokém okolí. Po zkonzumování první dávky řízků a jedné dávky výborné zmrzliny jsme pokračovali dál, tentokrát přes Štípu na místní hřbitov, to byla další povinná zastávka. Předně jsme mohli navštívit hroby příbuzných, ale hlavně jsme vykonali návštěvu u strýčka a tetičky. Bydleli v malém domku přímo na hřbitově, protože strýček byl hrobník. A uměl vyprávět moc krásné strašidelné příběhy ze hřbitova. To se to krásně bálo!
U tety nějaká malá svačina, protože vždycky měla něco napečené, teplá polévka se také našla a na pití výborná voda přímo ze studny. To už bývalo skoro poledne, na Lešnou to byl už jenom kousek, asi čtvrthodinka chůze.
A na Lešné? Také to bylo všechno jiné, první nás vítaly opice, to byl takový tahák pro lidi, potom lvi, tygři, nějaká ta létající ptačí havěť, moc zvěře tam tehdy nebylo. Jen zámek byl stejný jako dnes, možná ne tak skvostně opravený, ale byl. A v dolní části Lešné byla obora, kterou se volně procházelo. Byli tam hlavně daňci, kteří pobíhali kolem nás a mufloni. Abych řekla pravdu, teď je trochu na Lešné postrádám. Skoro na konci obory stál malý starý domeček, u něho dřevěný dlouhý stůl a dřevěná lavice. Domeček byl obydlený, bydlela tam jedna rodina, shodou okolností to byli vzdálení příbuzní z tatínkovy strany. Byli zaměstnaní přímo v zoo, ale co tam přesně dělali, to už opravdu nevím. Co ale vím, že tady se většinou dojedly zbývající řízky a pro jistotu, abychom opravdu neměli hlad, jsme dostali bábovku a bílou kávu z melty.
Lešná se dala projít za dvě hodiny, no a pak.... pak zase pomalu procházkou domů. Samozřejmě přes les. Tentokrát se ale sbíraly i houby, škoda jich tam nechávat, když jsme je potkávali na každém kroku.
Co k tomu dodat? Dnes lidé jedou na Lešnou, spoustu času prosedí v restauracích, zbytek věnují prohlídce zoo a zase pohodlně jedou zpátky. Celodenní výlet. Dřív jsme měli skoro tříhodinovou procházku, návštěvu příbuzných, návštěvu zoo a ještě jsme si nasbírali houby. Také celodenní výlet. Ale nějak jsme toho stihli víc.
Před několika lety jsem zkusila projít tu známou lesní stezku z Kostelce k nám domů. Opravdu jenom zkusila, nenašla jsem ji, všechno bylo jiné, stezka zarostlá, a já jsem nakonec zabloudila. Holt jsem zapomněla, že uplynulo víc jak padesát let.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama