Vánoční rozjímání

21. prosince 2014 v 10:00 |  Taková normální rodinka
"Já dostanu na vánoce nový mobil. A já dostanu tablet, heč!", bavily se děti na hřišti. Jedna holčička posmutněle řekla: "Já dostanu jenom panenku, tatínek je bez práce a nemáme moc peněz, říkala maminka". Ostatní se na ni soucitně podívaly. Čekala jsem, že se některé z dětí pochlubí tím, že dostane nějakou krásnou knížku. Nedočkala jsem se. Hlavou mi začaly letět vzpomínky na to, jak jsme slavili vánoce, když jsem byla malá, tatínek i maminka práci měli, ale stejně jsme neměli na rozhazování, a také nás to nikdy nenapadlo.
My, děti, jsme věděly, že pod vánočním stromečkem bude spousta dárků, hlavně knížky, nějaké to nutné oblečení, pletené svetry, šály, čepice, rukavice, které maminka pletla tajně po nocích, abychom to neviděly. Každá maličkost nám udělala radost. Měly jsme štěstí, tablety a mobily neexistovaly a my jsme doma neměli ani televizi, jenom stařičké rádio a gramofon, na kterém se pouštěly gramofonové desky. Teď prý je po nich velká sháňka.
Ale jak to vlastně vypadalo?
Dlouho před vánocemi jsme vyráběli různé ozdoby, všichni, i rodiče a babička. Nejvíc bylo barevných řetězů, čím delší, tím lepší, které se potom opatrně omotávaly kolem stromečku. Většinou jsme měli jedličku a vysokou, skoro do stropu. Zdobení stromečku byla práce nás, dětí. Na to, že nosí dárky Ježíšek, jsme dávno nevěřily, ale stejně jsme s nedočkavostí po večeři čekaly, až zazvoní zvoneček a Ježíšek přinese dárky. Ale to bylo až po večeři. Na večeři byl smažený kapr, já jsem mívala telecí řízek, bramborový salát bez majonézy, nějaké to cukroví na mlsání. Tatínek před večeří míval vždycky takový malý proslov, poděkoval za celý uplynulý rok, popřál všem štěstí a zdraví do dalšího roku a hlavně, abychom se u svátečního stolu zase všichni sešli. Babička nám pod talíře tajně dávala nějakou tu korunku na přilepšenou a rybí šupinku pro štěstí. Pár vánočních zvyků se také dodržovalo, hlavně jsme rozkrajovali jablíčka a byli jsme rádi, když hvězdička v jablíčku byla krásně čistá. To znamenalo, že dotyčného nepostihne žádné neštěstí. Po večeři babička otevřela okno, nebo vyšla ven na zahradu a rozsypávala rýži. Vždycky se přitom poklonila do všech světových stran. To proto, aby poděkovala všem pohanským bohům, že nad námi drželi ochrannou ruku a aby nám i v příštím roce zachovali svoji přízeň. Když byl vítr a vánice, vždycky přihodila jednu hrst rýže pro Meluzínu, aby mohla nakrmit své věčně hladové děti a nenaříkala nám potom v komíně. Maminka tento pohanský zvyk v rodině zachovávala až do poslední doby. Tatínek to mlčky toleroval.
Když nastalo rozdávání a rozbalování dárků, nejvíc jsme se těšili na knížky. Všichni, i maminka a tatínek, protože i oni nějakou tu krásnou knížku dostali. Ale radost nám udělalo i oblečení. Za každý dárek jsme pěkně poděkovali, sobě navzájem. Nevím jestli dnes děti děkují za dárky, nebo to berou jako samozřejmost.
Potom se zpívaly koledy, toho jsem se nezúčastňovala, protože jsem zpívat neuměla, ale zpívali ostatní a já jsem v koutku poslouchala. Většinou jsem se ale začetla do nové knížky.
A pak došlo na vzpomínky. To jsem mívala nejraději. Babička vzpomínala na vánoce za svého dětství, maminka hlavně na to, jak na vánoce pustily se sestrou domů Čumila (to byl pejsek), ten potom shodil stromeček, protože na stromečku visely pro něho připravené klobásky, rozbila se spousta baněk a babička obě dcery pěkně zpohlavkovala.
Tatínek s námi moc dlouho nepobyl, většinou měl totiž službu a na Štědrý den dostal tak dvě nebo tři hodiny volno, které mohl strávit s rodinou. Byli jsme na to už zvyklí a byli jsme vděčni i za těch pár hodin, které s námi mohl strávit.
Takové vánoce byly u nás, u starší generace. Klidné, šťastné, pohodové, bez stresu. A krásné.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jindřich jindřich | E-mail | 22. prosince 2014 v 8:51 | Reagovat

Pěkně zpracováno, jenom škoda, že i když jsem věkem ještě starší, na mnohé z těch pohanských zvyků si nepamatuji. Pokud jde o dnešní děti, je to s tou jejich četbou slabší. Ony už žijí v jiném světě, ve kterém se ani ve škole na četbu nebo na úhledný rukopis tolik nedbá. Narodily se před televizními obrazovkami a počítačovými monitory, dotykový mobilní telefon a tablet jsou jedněmi z jejich prvních dárků, a nepotřebují k tomu ani Vánoce... :-)

2 angelinopovidani angelinopovidani | 22. prosince 2014 v 21:44 | Reagovat

[1]: Měl jsi jednu obrovskou smůlu, vyletěl jsi z hnízda moc brzy, takže tyto pohanské zvyky, které se provozovaly, jsi už nezažil. Ale jinak máš pravdu.

3 Dagmar Dagmar | E-mail | 28. dubna 2015 v 14:07 | Reagovat

Opravdu pěkně napsané sestřičko, ale přece si vzpomínám i nato, že se dělala domácí čokoláda a ta byla zabalená na stromečku, protože na kolekce nebylo peněz a myslím, že ani tenkrát kolekce nebyly.
A hlavně byla legrace, protože náš bráška, když přijel na Vánoce(pokud měl volno), tak rád potají čokoládu papkal. Nakonec, nejenom bráška, ale i já a možná i Ty...potom jsme do toho zabalili uhlí, aby maminka nic nepoznala. A my jsme byli potichu jak myšky. Stejně se nato přišlo, ale byla to pěkná legrace, ne?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama