Červenec 2015

3.7.2015 - zpíváme

4. července 2015 v 8:48 Deníček
Je vedro, teploty stoupají hodně vysoko nad 30°, Daneček a v podstatě i já ožíváme až večer. Včera večer jsme se rozhodli uspořádat na zahrádce koncert. Já jsem vyla a štěkala, Daneček vyl a štěkal. Koncert nádherný, jenom se musí předem zkontrolovat, jestli není někde schovaný nějaký zvědavý soused. To jsem neudělala.
"Auuuu, haf, haf, uuuuu, haf, haf", neslo se ze zahrádky dvojhlasně. Daneček rád vyje, ale ne sám, vždycky musí mít doprovod. Najednou se ozval bouřlivý smích. Tak bouřlivý, že skleněné tabulky na skleníku u souseda se začaly třást. Jedna dělala "chichichi", druhá "chachacha" a tak se třásly, že jsem měla strach, že vypadnou z rámů. Dokonce jim tekly slzy smíchu. To z toho, jak soused mával konví na všechny strany a místo, aby poléval rajčata, strefoval se na tabulky. Nakonec to vypadalo takto: "Auuu, haf, haf, chichichi, chachacha, uuuu, haf, haf, chachacha, chichichi..." Nakonec to už soused nevydržel a zavolal na mne: "Dobrý večer, sousedko, chachacha, nestalo se vám nic? Chichichi. Nepotřebujete nějak pomoct? Nemám někoho zavolat? Hahaha." "Myslíte Chocholouška?", zeptala jsem se, "na to je ještě čas." "A děláte co?", ptal se soused. "Vyju", odpověděla jsem s klidem. Soused dostal Tanec sv. Víta. "Nechcete se přidat?", zeptala jsem se ho. Začal se zalykat a mírně zmodral. "Ne, děkuji, chachacha, ještě to se mnou není tak zlé, chichichi." Dostala jsem o něho strach. Opravdu nevypadal moc zdravě. Nemohl popadnout dech, prováděl nějaká divná prostná a přitom střídavě rudl a modral. Daneček na mne štěkl. "Paničko, nebav se se sousedem a pokračujeme", řekl svým způsobem. Tak jo, ponechala jsem souseda jeho osudu a pokračovali jsme. "Auuuu, haf, haf, - uuuu, haf, haf." Soused to přežil ve zdraví, zatím. Nevím ovšem, jak to s ním dopadne příště.