O babičce se povídalo, že by si pro korunu nechala vrtat koleno. Jeden příklad za všechny: Jednou babička chtěla dát dědečkův kabát do čistírny a proto mu napřed prohledala kapsy. V jedné našla padesátikorunu. Vytáhla ji, místo ní tam dala dvacetikorunu a kabát schovala do skříně. Když si ho po čase dědeček oblékl, sáhl do kapsy, vytáhl dvacku a zahřměl: "Kde je ta padesátikoruna, co jsem tady měl?" "Tu jsem schovala a dala ti tam dvacetikorunu", řekla babička. "Nelži, ty bys mi nedala ani haléř, ta dvacka tam byla. Naval tu padesátku", řekl dědeček. Babička padesátikorunu musela vrátit a přišla o dvacetikorunu.
Maminka tatínkovi kapsy nešacovala, ale pro změnu schovávala všechny sáčky. Úhledně srovnané čekaly ve skřínce na další použití. Jednou jsem vařila svému dvouletému synovi krupičnou kaši. Ze skřínky jsem vzala mletý cukr, posypala, ještě trochu kakaa a máslo a ..... synáček prskal na všechny strany a oblíbenou kaši odmítl jíst. Když přišla sestra ze školy, nabídla jsem jí kaši ke svačině. Ochutnala, začala prskat a zaječela: "Prosím tě, cos do té kaše dala?! To není kaše, ale písek. Chutnalas to vůbec?" Přiznala jsem se, že nechutnala. Vzala jsem lžičku, nabrala kaši a začala prskat také. To byl děs. Ochutnala jsem mletý cukr ze sáčku a on to nebyl cukr, ale škrob.
Sáček s "cukrem" jsem nechala na stole, kaše letěla do koše. Když přišla maminka z práce, všimla si sáčku na stole a podivila se: "Tys něco škrobila?" "Jo, škrobila," odpověděla jsem, "krupičnou kaši. Co tě to, mami, napadlo, dát škrob do sáčku s označením Mletý cukr? A kde je ten cukr?" "No tady přece," sáhla do skřínky a vytáhla - hladkou mouku. Chytila jsem se za hlavu. "Jo, vidíš, to mi připomnělo, že hladká mouka došla, musí se koupit", klidně pokračovala maminka.
Od té doby jsem raději před použitím veškerý obsah sáčků ochutnávala.
