Březen 2016

Mám známého psychiatra.

21. března 2016 v 15:01 Deníček
Mám známého psychiatra. A druhý známý je zase paradontolog. To je velmí důležité, určitě to budu potřebovat. Kdysi dávno mi ten paradontolog řekl, že u něho skončí všichni. Měl pravdu. Ten psychiatr mi řekl totéž, takže to mě teprve čeká. Podle mých rodinných příslušníků to nebude dlouho trvat. I když já si připadám docela normální. Já vím, široké okolí je přesvědčeno o opaku, obzvlášť od té doby, co do mé domácnosti přibyl další pejsek.
"Co máš z toho, holka, každý jsme nějakým způsobem střelený", klepala mi soucitně na rameno moje teta, která celý život byla obklopena psy a i některým členům její rodiny připadala mírně vyšinutá.
"Po kom ta holka je? Po mně teda ne!", říkávala zase moje maminka a káravě se dívala na tatínka, o kterém se tvrdilo, že psi jsou u něho na prvním místě. Tatínek neříkal nic, ten se jen potutelně usmíval.
"Vy se máte, sousedko", prohlásil nedávno můj soused. "Vy si máte alespoň s kým doma popovídat. Úplně vám závidím. Já jsem celé dny sám, povídat si mohu akorát s fotkami a doslova se těším, když mě jednou za čas navštíví sestra. Jinak bych asi zapomněl mluvit," dodal smutně a v jeho slovech byla slyšet i mírná závist.
"Jdu do města podívat se po obchodem a projít se", řekla mi zase další sousedka. "Vy se máte, vyjdete s pejsky na procházku, chodíte všude možně, já kdybych nešla do města, tak vůbec nevytáhnu paty z domu".
Mají pravdu, všichni. Kdybych byla sama, tak jsem nemocná, všechno mě bolí, jsem protivná sobě i svému okolí a pomalu bych zapomněla mluvit. Raději budu mírně střelená, no a k tomu psychiatrovi se případně později objednám. Rozhodně ale mi spíš vyhovují takovéto procházky:


A lidé si pomalu začínají zvykat. Je to sice teprve dva měsíce co je Kubík u mne, ale už se stal známým v širokém okolí. Kde se u mne vzal? Je to takové "živé dědictví" po zemřelé kamarádce ze sociální sítě.


Já vím, pravděpodobně jsem o spoustu svých příbuzných přišla, lépe řečeno o jejich návštěvy. Nesnášejí totiž chlupy a co kdyby se jim nějaký chloupek zachytil na oblečení! To by byl oheň na střeše. Snad to přežiji.
No nic, dám si kafe, vytáhnu z něho nějaký ten psí chloupek, a zase bude veselo.