Zase mám z ostudy kabát.

13. dubna 2016 v 8:39 |  Deníček
Chvíli jsem váhala jestli mám tuto příhodu zveřejnit, ale potom jsem si řekla, no co, ať se jiní zasmějí. Že jsem s ostudou jedna ruka od mládí, to není žádná novinka, že se s ní kamarádím i v tomto věku mnoho lidí asi nepřekvapí.
Šla jsem do kadeřnictví nechat si zušlechtit vlasy, trochu zarovnat, trochu zkrátit, abych nevypadala jak čarodějnice. Jako kdyby to pomohlo! Tentokrát jsem s sebou vzala Kubíka. Danka už kadeřnice znala, ať se tedy seznámí s Kubíkem. Na klíně jsem ho mít nemohla, položila jsem si ho tedy k nohám. Zapomněla jsem ovšem na jednu, dost podstatnou skutečnost. Kubík se velmi rád schovává, doma pod různé skříňky, odkud ho nejsem schopná vydolovat. U kadeřnice chvíli vydržel ležet u mých nohou a potom se schoval pod skříňky. A pro jistotu až dozadu. A tam potichoučku čekal a pozoroval co se s paničkou děje. Kadeřnictví celkem prázdné, jenom jedna paní měla strčenou hlavu pod helmou, četla si časopis a ukusovala nějaké sušenky.
Byla jsem dost brzy hotová, opravdu to dlouho netrvalo, zaplatila jsem, zavolala na Kubíka, aby vylezl, ale on níc. Asi se mu tam začalo líbit. Násilím jsem ho nechtěla vytahovat, vypadalo by to jako kdybych táhla mrtvolku, takže mi nezbylo nic jiného, než se spustit na všechny čtyři a snažit se Kubu z pod skříněk vydolovat. Asi to byl pohled pro bohy, protože za mnou se ozvalo takové to kuc, kuc, a když jsem trochu otočila hlavu viděla jsem, že paní pod helmou se začala dusit, mlátila hlavou do helmy a nemohla se nadechnout. Její vytřeštěné oči se upíraly na můj zadek, který jako jediný bylo dobře vidět. Kadeřnice chvíli bublala utajovaným smíchem, potom to nevydržela a rozchechtala se na celou místnost. To vzbudilo Kubíkovu zvědavost, vylezl ven, aby se podíval co se děje, já jsem ho rychle chytila, vysoukala jsem se z pod skříněk, což šlo podstatně hůř než opačně, a situace byla zachráněná. Tedy skoro. Podařilo se mi totiž krásně vymést a uklidit podlahu, na které se válely moje ostříhané vlasy a já jsem si je pěkně nalepila na kalhoty. Vypadalo to jako kdybych svým kalhotám chtěla dopřát paruku. S kadeřnicí jsme chvíli pracně ometaly a odstraňovaly vlasy z mých kalhot, abych mohla jít domů a nebudila veřejné pohoršení.
Na druhý den jsem potkala kadeřnici v obchodě. Vítala mě obrovským úsměvem. Co by člověk neudělal pro blaho ostatních lidí, že?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama